!!!!!!!!!KOPÍRUJTE POUZE SE ZDROJEM!!!!!!!!!
!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!PS: NAKRESLENÉ OBRÁZKY NEKOPÍROVAT VŮBEC!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

A POKUD CHCETE SPŘÁTELIT PIŠTE DO KOMENTŮ BUDU MOC RÁDA


KLIKAČKA BLOGU

Září 2011

Emírie v ohrožení

30. září 2011 v 22:21 | honiska |  Básničky a příběhy
Rozhodla jsem se po dlouhé době něco napsat. Není to nic moc, ale snad se vám to bude líbit. Tento příběh jsem psala do školní literární soutěže. Budu ráda když mi napíšete do komentů jak se vám to líbilo.

Emírie v ohrožení
Tajuplná země zvaná Emírie, je nejkrásnější na světě. Stromy a louky se tu zelenají více než jinde a lidé jsou na sebe hodní a milí. Rádi si pomáhají navzájem. Nepanuje tu žádné zlo a to všechno díky Iris. Nádhernému bílému koni s dlouhou duhovou hřívou, která hraje všemi možnými barvami. Iris udržuje v zemi dobro a zlu sem nedovolí ani pohlédnout. Lidé ji mají velmi rádi.
Jednou se však stalo něco, co se nikdy stát nemělo. Iris zmizela. Všichni jí hledali, ale marně. Nikde nebyla. Uplynulo pár dnů a dobro se ze země začalo vytrácet. Lidé na sebe začali být zlí a neustále se hádali. O týden později šel touto zemí jeden hoch. Byl na cestě už pár týdnů a měl hrozný hlad. Namířil si to do první vesnice, kterou uviděl.
Když spatřil jak si všichni nadávají, nerozuměl tomu. ,,Co se tu asi mohlo stát?'' Řekl si jen tak pro sebe, ale stařík vedle něho zareagoval a odpověděl. ,,Kdysi tu bývalo veselo. Lidé si pomáhali a měli se rádi. Od doby kdy zmizela Iris se vše změnilo. Však se podívej.'' Zadíval se na houf nadávajících si vesničanů. ,,Kdo je Iris?'' Chtěl vědět cizinec.
Stařík si povzdechl. ,,Iris byla přenádherná klisna. Měla bílou srst třpytící se ve slunečním svitu, průzračně modré oči jako nebe a dlouhou hřívu zbarvenou spoustou jasných barev. Byla něco jako ochránkyně Emírie. Chránila jí před zlem a všemi jeho nástrahami. Ale jednoho dne zmizela.''
,,Kam?'' Zeptal se hoch. Stařík k němu vzhlédl a podíval se smutnýma hnědýma očima. ,,To nikdo neví. Hledali jsme ji všude ale po Iris jako by se slehla zem. Pokud se co nejdříve nevrátí, Emírii nadobro pohltí zlo a už se s tím nebude moci nic dělat.''
,,Já ji najdu. Dovedu ji zpět.'' Stařík se jen zasmál. ,,Kdo vůbec jsi, že chceš zachránit někoho, koho už zachránit nelze?''
,,Jsem Will. Už několik týdnů se jen tak toulám. Mojí vesnici napadli černí jezdci. Všechny zabili. Já jsem utekl jako zbabělec a proto chci udělat něco, abych to napravil. A je mi jedno co se semnou stane.''
,,Pak tedy, hodně štěstí Wille. Budu doufat a modlit se v tvůj úspěch, ale nejdřív se musíš posilnit.'' Usmál se stařec a pozval ho do svého skromného domku.
Dal Willovi najíst a nechal ho u sebe přespat. Druhý den ráno vyrazil na cestu. Stařík mu daroval deku, nějaké jídlo a zbraň. Šel už skoro celý den a pořád nic. Začínalo se stmívat a tak se rozhodl, že se někde utáboří. Najednou uviděl dobré místo mezi stromy a tak tam zamířil. Rozdělal oheň a najedl se. Z ničeho nic zaslechl nějaký rámus ze křiví. Sáhl po meči a namířil si to ke křoví. Rychlím chvatem sáhl po osobě a odhodil ji k ohni. Na zemi se válela nějaká dívka.
,,Kdo si a co tady děláš?'' Zeptal se Will. Dívka stále ležela na zemi a nic neříkala. ,,Slyšíš? Kdo jsi?'' Zeptal se znovu, ale dívka neodpovídala. Teď už byl vážně naštvaný. ,,Odpověz mi nebo…'' Nestačil ani dokončit větu a dívka najednou promluvila. ,,Nebo co? Zabiješ mě?'' Will na ni překvapeně zíral a nakonec odpověděl. ,,Ne. Teda zatím ne. Co si zač?'' Zkusil se jí znovu zeptat. Tentokrát už odpověděla. ,,Jsem Aqva. Pocházím z nedaleké vesnice Vernon a pátrám po Iris. Předpokládám, že víš kdo to je.'' Mladík se na ni chvíli díval a nakonec odpověděl. ,,Jsem Will. Nejsem s této země. Pocházím z daleké říše draků. Z vesnice zvané Dragon. A také pátrám po Iris.'' vypadalo to, že Aqvu zaujal svým vyprávěním. ,,Ty pocházíš z říše draků? Jak je tedy možné, že jsi tu. Říše draků je odtud hodně daleko.'' Zeptala se ho. Začal jí vyprávět o vesnici a černých jezdcích, o tom jak se zachoval a jak se dozvěděl o Iris. Nakonec spolu uzavřeli dohodu. ,,Dobrá. Vypadá to, že máme stejnou cestu. Co takhle se spojit a hledat Iris společně?'' Navrhla Aqva a Will přikývl na souhlas.
Ráno vstávali brzy. Po východu slunce vyrazili na cestu. Dny ubíhali a oni se blížili k Černým skalám. Vedla je Aqva, protože Will zdejší okolí neznal. ,,Podívej.'' Zastavila se najednou. ,,Támhle. To jsou Černé skály. Vypráví se o nich spousta pověstí a lidé se jich bojí.'' Ale Will si skal skoro nevšímal zaujal ho spíš kopec vedle nich. Na vršku stála nějaká věž. ,,Co je to?'' Otočil se na Aqvu. ,,Co to je na tom kopci za věž?''
,,To jsou hranice Emírie.'' Mladík se udiveně díval na věž. ,,Ale když jsem vešel do Emírie, žádná taková věž nikde nebyla.'' Dívka se usmála. ,, To proto, že tady je to jiné. U skal hrozí nebezpečí, že někdo zabloudí. Jsou totiž kolem dokola vidíš?'' Ukázala. A měla pravdu. Na celé západní straně země byli skály. ,,Tak jdeme?'' Zeptala se Aqva a šla dál. Will ji zastavil. ,,Počkej. Něco mě napadlo. Co když je Iris v Černých skalách? Lidé říkali že jí všude hledali, ale ty jsi přeci říkala, že Černých skal se bojí. Takže tam hledat nemohli, protože se neodvážili tam vejít.'' Dívka na něho zírala. ,,Copak sem úplně pomátl. Víš jaké zlo se tam může ukrývat?''
,,Já vím, ale musíme to zkusit. Pro záchranu Emírie. Zlo za chvíli pohltí celou zemi a my jsme jediní, kdo ho může zastavit. Musíme to risknout.'' Chvíli se na sebe dívali a nakonec Aqva souhlasila. Ke skalám to sice ještě bylo daleko, ale zase ne moc.
Šli sotva 2 hodiny a byli u skal. ,,Tak, jsme tu. Jaký je tvůj další plán?'' Zajímalo dívku. Will chvíli přemýšlel a nakonec řekl. ,,Zkusíme najít nějakou jeskyni, třeba ji tam někdo drží.''
,,Dobře. A ještě mi prosíme řekni jak to uděláme. Ty skály jsou hrozně vysoký, jak se na ně chceš dostat? Copak máme křídla?'' Will se zamyslel. ,,Třeba ano.''
Řekl a usmál se. Dívka na něho zírala s otevřenými ústy. ,,Copak ses vážně zbláznil? Jsme lidi a lidi nelétají copak to nevíš?'' Teď už byla vážně trochu vyvedená z míry. Copak si ten frajírek myslí, že člověk umí létat? To je absurdní.
,,Kdo říkal, že křídla musíme mít my abychom vzlétli?'' Vytáhl z kapsy píšťalku a zapískal. ,,Co to děláš?'' Zajímalo Aqvu. ,,Počkej a uvidíš.'' Odpověděl ji a díval se směrem k obloze. Za chvíli se na severu něco vznášelo ve vzduchu a mířilo to k nim. ,,Co je to?'' Zírala směrem k letící věci. Ta se postupně zvětšovala a zvětšovala. Letící věc začala mít pravidelné rysy až připomínala draka. Aqva nevěřila svým očím. Nad hlavou se jí vznášel drak. ,,To je ono.'' Řekl Will. Drak mezitím dosedl na zem několik metrů od nich. ,,Ahoj Draco. Díky, že jsi přiletěl z takové dálky.'' Dívka stále zírala ne mohutné zvíře a nedokázala ze sebe vydat ani hlásek.
,,Zdravím tě Wille, co potřebuješ?'' Odpověděl Draco vznešeně.
,,Tohle je Aqva.'' Představil svojí přítelkyni. ,,Hledáme Iris. Klisnu která tuhle zemi chránila před zlem. Jenže před několika týdny zmizela a lidí ji nemohli najít. Tak jsem se nabídl, že pomohu. A cestou sem podkal Aqvu. Také hledala Iris a tak jsme se spojili. Došli jsme sem a mě napadlo, že by ji zde někdo mohl věznit. Lidé se těchto skal bojí a tak sem jistě pátrat nešli. Prosím tě o pomoc. Vynes nás nahoru mezi skály a pomoz nám najít jeskyni.'' Drak se sklonil k Aqvě a promluvil. ,,Velmi mě těší, že tě poznávám Aqvo.'' Ta si konečně uvědomila, že na draka zírá. Trochu se začervenala a odpověděla. ,,Ne to mě velmi těší. Ještě nikdy jsem žádného draka neviděla a tak je mi velkou ctí.'' Draco se na ni usmál a vrátil se pohledem zpět k Willovi. ,,Rád vám pomohu. Už jsem netrpělivě vyčkával kdy mě zavoláš. Nemohl jsem se dočkat až tě znovu uvidím.'' Will byl dojatý, tohle od svého přítele neslyšel od té doby, co odešel z říše draků. ,,Ani já jsem se nemohl dočkat Draco.'' Usmál se a pomohl Aqvě na Dracův hřbet. Když se tam konečně vyškrábal i on, drak začal mávat křídli a vznesl se do výšky. Aqva se usmívala a byla šťastná. Ještě nikdy nic podobného nezažila. Byla to nádhera. Chvíli se vznášeli jen tak ve vzduchu a potom Draco zamířil mezi skály. ,,Tak a teď najdeme tu jeskyni.'' Trvalo jim to docela dlouho než ji našli.
Drak přistál na skalní ploše před jeskyní a Will s Aqvou pomalu slezli z Dracova hřbetu. ,,Děkujeme za pomoc Draco.'' Poděkovala Aqva za oba. ,,Není zač, rád jsem to pro vás udělal.'' Usmál se na ně drak. Will mu ještě řekl, aby na ně počkal před jeskyní a potom už se pomalu plížili hlouběji a hlouběji do jeskyně. Bylo tam vlhko a také chladno. Aqvě byla hrozná zima, ale nedávala to na sobě znát. Už byli docela daleko od vchodu. Na zdech jeskyně byly zapáleny louče, které ji osvětlovali. Will najednou uviděl nějaká mohutná vrata. ,,Podívej, vrata. Co když je za nimi Iris?'' Promluvil tiše Will a podíval se na Aqvu, potom svůj zrak znovu upřel na vrata. ,,Podíváme se tam.'' Řekla odvážně Aqva a namířila si to k vratům. Ale mladík jí rychle chytil za ruku a přitáhl ji zpět. ,,Copak ses zbláznila? Třeba je tam něco jiného a mnohem nebezpečnějšího?''
,,No a?'' Odsekla dívka. ,,To ty jsi sem chtěl jít ne já. Ty jsi se zbláznil. A pokud tam bude něco jiného, tak v tom případě…'' Nestihla dokončit větu, protože ji Will strhl na stranu ke zdi a naznačil ji aby byla zticha. Vedlejší chodbou šel k vratům muž oblečený v černém. Měl kápi takže mu nešlo vidět do tváře. Otevřel vrata, vešel dovnitř a pak je zase zavřel. Aqva se chtěla zeptat co to mělo znamenat, ale jakmile zahlédla Willův pohled radši se na nic neptala. ,,Temní jezdci. Mělo mě napadnou, že s tím Irisiným zmizením budou mít něco společného.'' Když hoch řekl Temní jezdci v dívce hrklo. Temní jezdci přeci vyvraždili Willovu vesnici. Vyprávěl jí to a věděla, že je na sebe naštvaný za to že utekl. ,,Už aspoň víme kdo v tom má prsty.'' Řekl najednou. ,,Konečně přišel den, kdy pomstím svojí vesnici. Pojď, ať to máme za sebou.'' Pronesl Will, podíval se na Aqvu a zamířil k vratům. Aqva ho ale zkoušela zastavit. ,,To přeci nemůžeš. Nesmíš se jim takhle nabídnout. Vždyť jím půjdeš přímo do rány.'' ,,To je mi jedno.'' Došel k vratům a prudce je otevřel. Byla tam velká místnost. Uprostřed byla spoutaná Iris a dívala se na něho. Kolem ní stálo několik nestvůr kteří drželi provazy. Bylo jich mnoho. Stálo tam i několik Temných jezdců. Všichni na ně zírali. Najednou jeden z nich zakřičel. ,,Chyťte je!'' A několik nestvůr se rozeběhlo k nim. ,,Utíkej!'' Zakřičel Will na Aqvu a ta se rychle dala do běhu. Sám se však postavil nestvůrám přímo do cesty. Byl rychlí a hbitý takže neohrabaným chlupatým obludám vždy ladně uhnul. Z mečem to docela uměl a tak hlavy nestvůr padali na zem jedna za druhou. Aqva si mezi tím všimla, že Iris nikdo nehlídá a všichni se soustředí na boj s Willem. Rychle se rozeběhla k ní a začala jí sundávat provazy obmotané kolem jejího krku a také kolem nohou. Netrvalo dlouho a Iris byla volná. ,,Mockrát ti děkuji za záchranu.'' Poděkovala Aqvě a ta se usmívala. Ale úsměv jí přešel ve chvíli kdy uslyšela nářek. Byl to Will. Jedna obluda mu propíchla břicho a on se svalil na zem. ,,Né.'' Zakřičela Aqva a rozběhla se k němu. Iris mezitím použila Jedno ze svých obranných kouzel a všechny temné muže i obludy zabyla. Aqva mezitím doběhla k Willovi a slzy jí stékali po tváři. ,,To bude dobré Wille, uzdravíš se.'' Utěšovala ho. Iris se na ně podívala a zamířila k nim.
,,Děkuji vám. Myslela jsem, že to bude můj konec a také ze mě udělají jednu tu obludu.'' Aqva jí ale neposlouchala a stále utěšovala svého raněného přítele. Iris jí naznačila aby kousek poodstoupila. Sklonila hlavu a její duhová hříva se rozzářila barevným světlem. Aqva si musela zakrýt oči jak silný to byl svit. Po chvíli světlo zmizelo a s ním i Willova krvácející rána. ,,Jak jsi to udělala?'' Zajímalo dívku. Will se pomalu probouzel z mdloby a nevěděl co se stalo. ,,No víš, mohu darovat člověku část své duše. S ní předám i některé své schopnosti.'' Podívala se na Willa a dodala. ,,Můžeme se dorozumívat myšlenkami a když se jednomu něco stane ten druhý to ucítí také.'' Will tomu nemohl uvěřit. ,,Proč jsi to udělala? Proč jsi darovala půlku své duše zrovna mě?''
,,Protože si ji zasloužíš. Byl bys schopný za mě položit život a to je dostatečný důvod.'' Usmála se. ,,Nevrátíme se zpět do vesnice, aby všichni věděli, že jsi zpět? A musíme si pospíšit zlo už pohltilo část země.'' Řekla vyděšeně Aqva. Iris přikývla a společně se všichni tři vydali za Dracem. Když vyšli ven z jeskyně vylezli na draka a ten se mírně vznesl do výšky, aby mohl zlehka uchopit kolem trupu. Letěli jen chvíli, protože byl Draco velmi rychlí, dorazili k vesnici brzo. Iris provedla jedno ze svých kouzel a hněv vesničanů ihned zmizel. Všichni se začali radovat, že je Iris opět zpět.
,,Tak si to zvládl chlapče a já myslel, že to vzdáš.'' Usmíval se na Willa stařík, který mu nedávno vyprávěl o Iris. ,,Ano zvládl, ale nebýt Aqvy tak bych jí určitě nenašel tak rychle a zabloudil ve zdejší krajině.'' Aqva to uslyšela a děkovně se na něho usmála. On jí úsměv oplatil a šel k ní. ,,Tak co budeš dělat teď, když je Iris zachráněná?''
,,Nevím. Asi se bude jen tak toulat. A co ty?''
,,Toulat? Copak ty nemáš rodinu, s kterou bys byla?'' Aqva smutně sklopila zrak. ,,Ne. Bohužel nemám. Matka mi zemřela, když jsem se narodila a otce jednou v lese roztrhali vlci, když šel v zimě pro dříví.'' Will tomu nerozuměl. Proč mu Aqva nikdy neřekla, že nemá rodinu? On jí řekl vše. ,,Proč jsi mi nic neřekla?'' ,,No víš, tak nějak jsem se k tomu nechtěla vracet. Je to už dlouho a nejdřív sem ti moc nevěřila a když jsem tě poznala, už jsem se o tom nechtěla bavit. Chápeš?''
,,Jistě že chápu. Ale mohla jsi mi to říct.'' Chvíli bylo ticho, ale nakonec Aqva promluvila. ,,A nechceš se ke mně přidat? Aspoň by žádný z nás nebyl sám.'' Will souhlasil a nabídl dívce, že jí vezme sebou do říše draků. Ta byla z nabídky nadšená a souhlasila. Zdrželi se ještě týden. Za úsvitu 8 dne se všichni lidé shromáždili před vesnicí, aby jim mohli popřát hodně štěstí, rozloučit se a naposledy poděkovat za záchranu Emírie. Draco se ladně vznesl do výšky a pomalu se vytrácel z dohledu.

:( :'(týden plný překvapení :(:)

17. září 2011 v 8:10 | honiska
Omlouvám se že sem tu tak dlouho nebyla, ale na psaní na blog jsem vážně neměla ani pomyšlení a už vůbec ne čas. Tento týden byl divný. V úterý 13. 9. umřel babičce pes. :'( Jmenoval se Ben a vyrůstala jsem s nim. Mělo mu být 14 jako mě. A nejhorší bylo, že sem se to dozvěděla ráno, takže první hodinu ve škole jsem snad celou probrečela. A absolutně vůbec jsem se nesoustředila. Připadala jsem si jak blbec. Ale prostě nemohla jsem to ovládnout a slzi se mi pořád hrnuli do očí. :'( :'( :'( :'( :'( :'( :'( :'( :'( :'( :'( :'( :'( :'( :'( :'( :'( :'(

A teď do toho ještě taneční. Nejdřív jsem neměla s kym tancovat a zničeho nic včera náš učitel češtiny zjistil, že budeme mít taneční no a prostě se na mě tak podíval před přestávkou a prej: ,,Taneční. Hmmm. Tak co si spolu zatančime vyber si tango, valčík, to je jedno.'' hej a to je pořád. Buť se na mě směje nebo mi chválí vlasy (a to si srandu nedělám). Potom když jsme šli na němčinu tak se jedna kamoška ptala jednoho kluka jestli by se mnou tancoval ten teda řekl jo, ale jelikož předtím neměl s kym tancovat, tak řekl ještě jednomu kluvi kterej neměl s kym tancovat, protože u nás je víc kluků než holek. A tak prej na Kubu: ,,Kubo tak si nemusiš brat tu sukňu.'' A všichni uplnej vítlem. Ale ještě předtím o přestávce sem zašla za našim třídním a zeptala jsem se ho jesli by se mnou tancovat, protože jinak bych neměla s kym a z deváťákama jsem tancovat nechtěla, jsou hrozni debyli. No takže sem se zeptala a pan učitel souhlasil taže z ničeho nic mám 3 tanečníky a dva z nich jsou učitelé. Stejně budu muset v pondělí zajít za třídním a říct mu, že už mám s kym tancovat. Doufál ale, že mě kvůli tomu nezhorší známku :D.