!!!!!!!!!KOPÍRUJTE POUZE SE ZDROJEM!!!!!!!!!
!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!PS: NAKRESLENÉ OBRÁZKY NEKOPÍROVAT VŮBEC!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

A POKUD CHCETE SPŘÁTELIT PIŠTE DO KOMENTŮ BUDU MOC RÁDA


KLIKAČKA BLOGU

Září 2009

Pes domácí

12. září 2009 v 18:16

PES DOMÁCÍ

Rčení "pes přítel člověka" nejlépe potvrdí ti, kdo psa mají anebo někdy měli. Pes má mezi domácími zvířaty skutečně výsadní postavení. Provází člověka už od střední, možná i starší doby kamenné. Nic na tom nemění skutečnost, že se vědci dosud neshodli na přesném datu zdomácnění jeho divokého předka - vlka. Ať už to bylo před deseti, dvanácti či dokonce před čtrnácti tisíci lety, pes byl mezi domácími zvířaty bezesporu první.
Věrnost a respekt vůči člověku jsou psovi dány už od přírody. Na rozdíl od koček žijí psovité šelmy ve smečce, ve které vládne kázeň a poslušnost. Pro domácího psa je takovou smečkou lidská společnost, rodina ve které žije a jejímž je členem. Vztah mezi psem a člověkem bývá neobyčejně silný, plný citu a oběma přináší spoustu krásných chvil. Proto se chov psů těší takové oblibě. Stačí se ráno porozhlédnout po městských parcích a ulicích, kolik lidí bez ohledu na dobu a počasí kráčí venčit svého čtyřnohého přítele. Asi jen málokdo někdy v životě nezatoužil mít pejska. Od nápadu k uskutečnění nebývá někdy daleko, ale to není dobře. Dříve než si psa domů přivedeme, měli bychom mít jasno, jak asi naše společné soužití bude vypadat. Pes není křeček, morče nebo želva, které, když nás omrzí, můžeme odložit do terária. Pes je inteligentní tvor, vyžadující takřka neustálou pozornost a vlídné zacházení. Když si pořídíme psa, který pak tráví většinu dne zavřen v bytě a ven se dostane jen na několikaminutovou procházku, měli bychom si položit otázku, zda jej vůbec potřebujeme. Dalším problémem bývá místo. Pokud bude s námi pes žít v bytě, musíme mu vyhradit stálé místo, kde bude mít své soukromí.
Pokud si nehodláme pořídit chovnou stanici čistokrevných psů, nemusí nám tolik záležet na tom, zda náš čtyřnohý přítel má či nemá průkaz původu. Všechny tyhle starosti kolem čistokrevnosti jsou pouze lidskou záležitostí. Psi na to mají úplně jiný názor. Když nastane doba námluv, stane se, že ušlechtilá psí slečna věnuje svou přízeň tomu nejobyčejnějšímu psímu tulákovi. Po 63 dnech se pak nešťastný majitel dočká překvapení v podobě štěňat roztodivných tvarů i barev. Jenže tihle psí kříženci, opovržlivě nazývaní "voříšky" nebo "pouliční směsí", mnohdy předčí inteligencí leckteré výstavní šampiony. Téměř vždy se dožívají vyššího věku a méně trpí nemocemi než psi některých přešlechtěných plemen.

Vhodné hračky pro psy

12. září 2009 v 18:11

Vhodné hračky pro psy

Nedávejte psovi na hraní staré věci !
Mohlo by se zdát, že kupovat speciální hračky pro psa je zbytečné. Vždyť doma leží tolik nepotřebných věcí, se kterými se pes zabaví - staré boty, ošoupané tenisové míčky, propíchnutý starý míč po dětech. Pes přece také rád zápasí s kostmi, které zbyly od oběda. Všechno špatně ! Psí hračky jsou naopak velmi užitečné a důležité. Na rozdíl od jmenovaných předmětů nejsou pro psa škodlivé, naopak mohou být přímo zdravotně prospěšné. Používáním těch správných psích hraček můžete výrazně omezit škody způsobené ostrými zuby na vašem majetku, stejně jako zabránit různým zdravotním problémům vašeho psa.
Zeptejte se psa, co se mu líbí
Když navštívíte obchod s potřebami pro zvířata, najdete tam desítky hraček různých tvarů, materiálů a způsobu použití. Podle čeho vybrat tu správnou ? Prvním kritériem bude vkus vašeho psa. Je dobré nejprve vyzkoušet více rozdílných typů, abyste poznali, jaké hračky bude váš pes milovat a které naopak nechá ležet bez povšimnutí. Někteří psi mají rádi pouze míčky, další vše, co píská, jiní si vyberou aportovací kroužek nebo lano na přetahování. Ať už zvolíte cokoliv, pokud bude mít pes vlastní hračky, výrazně se tím snižuje riziko, že se pustí třeba do vašich bot. Rozhoduje také velikost hračky. Neměla by být příliš velká, aby ji pes mohl pohodlně nosit. Příliš malou by zase mohl spolknout.
Sušené vepřové uši nic nezkazí
Co se týká vhodnosti materiálů, čím přirozenější, tím lepší. Pes si tak hraje jenom s materiály, které pro něj nejsou škodlivé. "Nejlepší jsou vepřové uši nebo střívka, i když trochu páchnou. Lepší jsou přitom sušené než uzené," doporučuje veterinářka Klára Fujanová. Prodávají se také vazivové nebo chrupavčité pamlsky, které psům pomáhají udržovat zdravé klouby. Odborníci také doporučují hračky z tvrdé gumy nebo z buvolí kůže. Vůně buvolí kůže bude psa víc lákat než předměty, které by kousat neměl. Předmětu, který může sežrat, zpravidla bude věnovat větší pozornost než třeba pískající umělohmotné hračce.
Z plastu hrozí zdravotní problémy
Nevhodnost hračky se dá posoudit také z více hladisek. Důležitou roli hraje to, aby nepřipomínala předměty, které by vám pes neměl rozkousat. Nevhodná je tedy napodobenina boty nebo přímo stará bota. Když psovi jednou dáte botu na hraní, těžko mu pak vysvětlíte, aby jinou nechal ležet. "Nedávejte jim nic rozkousatelného a lehce polknutelného, jako u malých dětí. Žádné plastové hračky nebo PET lahve," radí Klára Fujanová a dodává: "Pamlsky by také neměly obsahovat moc barviv a ochucovadel, což výrobci bohužel dělají čím dál tím víc a dávají to i do levných marketových krmiv, což může psům způsobit zdravotní problémy." Příliš vhodné nejsou ani duté zvířecí kosti. Ne všichni psi je snášejí, zvláště ty drůbeží. Mohou se psovi zapíchnout do dásní nebo poranit střeva, neboť se tříští na velmi ostré úlomky.
A proč pes potřebuje stále něco kousat? Udržuje si zdravé zuby a žvýkací svaly v kondici.

Fenka, která měla zemřít :o(

12. září 2009 v 17:06

Fenka, která měla zemřít :o(

Narodila se v chovatelské stanici Černý havran 13. října 1997. První dva měsíce prožila jako šťastné opečovávané štěně. Neměla však štěstí na nové majitele. O této části jejího života toho mnoho nevíme a už asi ani nezjistíme. Jisté však je, že v roce 2003 ji osud přivedl do psího útulku ve Smiřicích. Smutnou, opuštěnou a nemocnou. Déle než dva roky strádala ve zdejším kotci. S nekvalitním krmením a prakticky nulovou veterinární péčí chátrala stále víc. Až jednoho dne nad ní vyřkli ortel. Stal se z ní pes, který měl zemřít.
A pak se objevil anděl. Tento bohem i lidmi zapomenutý útulek našla Dejavu - strážný anděl všech opuštěných pejsků - a přijela, aby zdejší obyvatele nafotila a zveřejnila na internetu. Smutný příběh Braisy se tak ocitl na očích veřejnosti. Ve chvíli, kdy jsem ho četla jsem věděla - je moje.
Neváhala jsem ani chvilinku a nejbližší neděli vyrazila pro ni. Poznali jsme se hned jak jsem prošla branou útulku. Od první minuty byla moje a já její. Dřív než jsem došla k jejímu kotci byla připravena na cestu do nového domova. Zbývalo jen představit ji Hessit a Belle, které čekaly v autě a mohlo se vyrazit domů. Když jsme po čtyřech hodinách jízdy vystupovaly před domem z auta, byla smečka dokonale sžitá a nikdo by nepoznal, že Braisy není naše odjakživa. Málem ani já už jsem si to neuvědomovala.
Hned v pondělí nás čekala první z dlouhé řady návštěv u veterináře. A zde pomalu vyplouvají na povrch všechny Braisyiny nemoci. Pyodermie, poškození kolenního kloubu, dysplazie, gangréna v ráně na zadní noze a spousta dalších. Začíná dlouhodobá léčba antibiotiky. Co tři dny se opakující koupele (ty Braisy obzvlášť nenávidí). Kvalitní krmení. Všechno dohromady doplněné láskou a péčí začíná nést své ovoce. Braisynka pomalu přibývá na váze a vrací se jí chuť do života. Těší se na procházky a s velkou radostí se na nich seznamuje s novým životem. Očichává všechny psí značky, honí se s Hessinkou, přetahuje se o vodítka s Bellary a aportuje míčky. Sleduje kachny na potoce i projíždějící vlak a prohání za plotem kamaráda Rexe.
Fenka,která měla zemřít mi teď leží u nohou a blaženě poštěkává - asi se jí něco zdá.